Pozorný čtenář Bajkoře ví, že když jedu na konci prázdnin do Čejkovic, tak nejedu jen koštovat výsledky poctivé práce vinařů, ale beru sebou i kolo a přátelé, se kterými také projedeme kus této krásné části naší země.
Letos začínáme akcí Den otevřených sklepů v Čejkovicích, kde strávíme celý den ochutnáváním krásných vín. Až následující den můžeme kolem poledne vytáhnout naše Bajkoře a osedlat je. Někomu to jde po včerejší akci hůře, ale nakonec vyjíždíme všichni z Velkých Bílovic směrem k Novým Mlýnům. Máme jen hrubý plán jízdy, který vypilujeme během trasy. Večer hlásí déšť, tak to nechceme nijak přehánět. První obcí našeho cykloputování je Podivín, kde zastavujeme u židovského hřbitova, který je tu už od poloviny 17.století, ale několik náhrobků tu je i z doby dřívější. Uděláme pár snímků a pokračujeme v jízdě směrem na Rakvice. Jaké je naše překvapení, když zjišťujeme, že název dědiny nepochází od rakví, ale od raků! Vždyť je mají i v erbu.
Pak kolem známé vinice v Zaječí, kde na kopci pod kaplí září do dáli známý penzion z filmu Bobule, ale i ze seriálu Vinaři, odbočujeme k hrázi přehrady Nové Mlýny. Teplota stoupá, svítí slunce a my se začínáme opalovat. Před hrází najíždíme na cyklostezku vedoucí po hrázi přehrady. Zpočátku jedeme po uježděném písku, ale pak následuje stará asfaltka, kde je asfaltu jen poskrovně. Je to o rozsypání kola. Docela rádi přijíždíme do Šakvic, kde pozorujeme obrovskou moderní fabriku, ve které američani vyrábějí krmivo pro zvířata.
Mezi poli přijíždíme do Hustopečí, kde chceme poobědvat, ale všechny hospody jsou zavřeny. No, nic, pojedeme směrem na Velké Pavlovice, kde snad pojíme?! Cestou zastavujeme na odpočívce u vesničky Starovičky. Je tu pomník tankové bitvě, která tu zuřila koncem II.světové války. Škopek tu nachází i kešku, tak je spokojen. Je čas vyrazit dále. Podjíždíme dálnici a u božích muk sledujeme zajímavost na Moravské vinařské stezce Velkopavlovické. Jde o jakýsi průřez vinic a druhů vína, který se v této oblasti pěstuje. Poznáváme tedy, jak vypadá Modrý portugal, Rulandské šedé či další druhy hroznového vína. Je to tu velice hezké a doporučuji tady zastavit a poučit se.
Mezi vinicemi jsme dorazili i do Velkých Pavlovic. Tady se ptáme na možnosti občerstvení se. Máme jet přímo k Vinium Velké Pavlovice, do restaurace Vinopa. Jura, omámen ještě včerejším vínem a dnešní mi kilometry na kole, však slyšel Dinopark. Ptáme se okolních, kde je ta hospoda Dinopark, ale všichni na náš čumí a nechápou. Až vidíme nápis Vinopa, tak chápeme, že má Jura dost a ještě se tomu smějeme celou dobu oběda.
Rozhodujeme se pro výjezd do Vrbice a z ní do Velkých Bílovic, ale pro jistotu kukneme na Aladina. Blíží se pořádný slejvák! Měníme trasu a pádíme raději do Bílovic, abychom nezmokli.
V našem přechodném ubytování jsme tak akorát. Zavíráme vrata a venku se z nebe zpustily provazy vody! Dáváme tedy rychlou sprchu a hajdy k nějakému vinaři na degustaci fajného vínka. Tentokrát to bude Víno Hrabal. Po dnešních ujetých 50 km už nás pořádně suší, tak se moc těšíme!
Následující den leje jako z konve, takže na kole nikam nepojedeme. Autem navštívíme Brno a zajímavou výstavu o lidském těle, kterou připravili číňané. Večer opět parkujeme ve vinařství Zapletal. Ta jižní Morava je krásná, i když chčije!!!
autor: Pavel Zubek
Vinařská moravská stezka Velkopavlovická
